Recenze Klipsch One II a Three II: Stylové reproduktory se skvělým zvukem a výbavou
V dnešní recenzi se opět podíváme na dvojici produktů, tentokrát půjde o bezdrátové reproduktory od společnosti Klipsch ze série Heritage, konkrétně o modely The One II a The Three II. Jedná se o velice stylové audio zařízení, přičemž označení „bezdrátový reproduktor“ se hodí spíše k prvnímu jmenovanému, zatímco jeho dražší sourozenec je mnohem schopnější a odbýt jej jako bezdrátový reproduktor by byla obrovská škoda. Pojďme se podívat, co tyto novinky od Klipsch přináší a jestli stojí za to.
Specifikace
Začněme pohledem na oficiální specifikace, a to u levnějšího modelu. Ten je klasifikován jako 2.1 systém a nabídne dvojici dynamických měničů o průměru 57,15 mm, které doplňuje jeden 114,4 mm široký woofer, jež se stará o produkci nižších frekvencí. Celkově sestava disponuje frekvenčním rozsahem 56 Hz – 20 kHz, výkonem 60 W a maximálním akustickým tlakem 103 dB. O bezdrátový přenos se stará Bluetooth 4.0 a kromě něj můžete využít i klasické zapojení prostřednictvím přibaleného 3,5 mm audio kabelu. Klipsch The One II zaujme svou relativně kompaktní velikostí, váha téměř 4 kilogramů však naznačuje, že jde o kus kvalitní audio techniky.
Model The Three II je dvakrát tak dražší, výbava a specifikace tomu však odpovídají. Stejně jako menší a levnější model, i zde najdeme dvojici dynamických měničů o průměru 57,15 mm, ty jsou však doplněny jedním wooferem o průměru 133,4 mm a dvěma pasivními radiátory o stejné velikosti. Naladění a zvukové schopnosti jsou u tohoto modelu úplně jinde, o tom však až později. Celkový výkon sestavy je 120 W, maximální akustický tlak 106 dB a frekvenční rozsah 45 Hz – 20 kHz. Větší model nabídne podstatně širší možnosti konektivity, kdy kromě Bluetooth 4.0 a 3,5 audio konektoru zde najdeme i phono předzesilovač/RCA analogové konektory a USB (typ B) pro datový vstup. Na zadní straně se nachází také USB-A, ten je však vyhrazen jen pro servisní účely. Větší model nabídne také podporu pro kódování 192 kHz/24-bit pro poslech hudby ve studiové kvalitě (při použití adekvátního zdroje). Dražší model je zhruba o 20% větší a váží zhruba o tři čtvrtě kila více, než jeho menší sourozenec.
Provedení
Provedení a zpracování je to, co většinu zájemců zaujme hned na první dobrou. Klipsch u těchto modelů zvolil subjektivně velice povedenou retro stylizaci, která je v případě obou modelů k dispozici v matném černém provedení a v barevné variantě ořech. V našem případě máme v redakci modely v matné černé, které vypadají velice efektně, zároveň však natolik neutrálně, že v interiéru nepůsobí příliš rušivým dojmem.
Jak zpracování, tak použité materiály jsou vynikající. Na horní a spodní straně reproduktorů se nachází dřevěná deska potažená dekorační dýhou, boky jsou pak potažené velmi příjemnou texturovanou textílií, za kterou se schovávají měniče (a bass reflexy v případě většího modelu). Na horní straně pak najdeme ovládací panel, na kterém se nachází dva potenciometry a jeden páčkový přepínač – vše vyrobené z mědi. Potenciometry jsou povedené a nabídnou příjemnou haptickou odezvu, za zmínku však stojí hlavní přepínač, který v tomto případě zastává funkci on/off switche. Výrobce by sem mohl umístit jakýkoliv nudný přepínač, který by nestál za řeč. Místo toho zde najdeme oku i ruce lahodící pákový switch, s jehož použitím se váže taková zvláštní nespecifikovaná radost, kterou určitě nejeden uživatel ocení. Kdyby byl odpor spínače ještě o trochu větší, připomínal by svým chodem přepínače ze starých lampových aparátů.
Konektivita a ovládání
V případě levnějšího modelu v tomto případě není moc co řešit. Zdroje zvuku se na reproduktoru přepínají horním potenciometrem, přičemž zvolený režim indikují diody nad ním. Spodní potenciometr pak slouží k ovládání hlasitosti. Tu je pochopitelně možné ovládat i prostřednictvím zdrojového zařízení.
V případě modelu The Three II je k dispozici možností více, i proto výrobce k reproduktoru přibaluje dedikovaný dálkový ovladač. Logika ovládání je však stejná jako u menšího modelu, jen je zde k dispozici více zdrojů zvuku, mezi kterými je možné přepínat. V případě analogového vstupu se phono/RCA switch nachází na zadní straně reproduktoru.
Zvuk
U kvality zvukového projevu je mezi modely nejpropastnější rozdíl. Zatímco menší The One II bez problému snese označení solidního bezdrátového reproduktoru s líbivou zvukovou charakteristikou, u dražšího modelu je třeba věnovat hodnocení zvuku o něco více péče. Začněme však postupně. The One II nabídne velmi solidní a plný zvukový projev se silnějším projevem basového spektra na úkor středů a výšek. Reproduktor si bez větších problémů poradí s většinou žánrů, při vyšších hlasitostech se basy derou ještě více do popředí, nikdy ne však do takové míry, aby projev působil příliš nevyváženě. Z hlediska maximální hlasitosti si i menší model velmi dobře poradí s ozvučením středních, ale i větších místností (záleží však na akustice). Drobným nedostatkem může být prostorovost zvuku, která je oproti většímu modelu limitována a poslech si tak nejlépe vychutnáte z čelní či mírně boční pozici vůči zdroji zvuku. Vnímání zvuku je vesměs subjektivní záležitostí, osobně však i menší z testovaných reproduktorů hodnotím po zvukové stránce velmi pozitivně.
Větší a dražší model je zvukově na úplně jiné úrovni, však je to také třeba s dvojnásobnou cenovkou očekávat. Zvuk je mnohem plnější, detailnější, lépe se rozlévá po místnosti a obecně působí „dospělejším“ dojmem. I za použití „běžného“ streamovaného audia z Apple Music (byť po posledních aktualizacích v „lossless“ kvalitě) je zvukový přednes skvěle vyvážený, byť stejně jako u menšího modelu mírně zvýrazňuje nižší frekvence. Výkonu má tento model na rozdávání, však se to od zaměření takovéhoto modelu i vskutku očekává. Na rozdíl od menšího modelu má ten větší ambice být jakýmsi středobodem domácí audio sestavy složené z více prvků a troufám si tvrdit, že tuto roli zvládne The Three II velmi dobře. Vzhledem k ceně a potenciálně i určení si však myslím, že by tomuto modelu slušela podpora aplikace pro chytré telefony, která by mohla sloužit jako další ovládací panel, zároveň by mohla nabízet ekvalizér pro úpravu zvukového projevu. Defaultní zvukový projev je příjemný, dovedu si však představit, že například některé gramofonové desky by lépe snesly mírně odlišné nastavení charakteru zvuku. Zamrzí také absence podpory AirPlay 2.
Zdroj: Redakce Letem světem Applem
Závěr
Výše testovaná zařízení jsou sice ze stejné produktové řady, oba modely však míří na úplně jiné zákazníky. Levnější The One II je prostě a jednoduše solidním bezdrátovým reproduktorem s velice povedeným designem, zpracováním a zvukovým projevem. Na rozdíl od dražšího modelu však jiné ambice nemá a vlastně je to dobře. The Three II pak bez větších problémů zastane roli domácího audio centra, které na jedné straně zprostředkuje streamování hudby z telefonů/tabletů/počítačů, zároveň je však možné jej použít i jako zesilovač/reproduktor pro gramofon či jiná audio zařízení. Pokud jste například omezení prostorem či se nechcete skládat s klasickým „stackem“, The Three II je skvělou volbou. Navíc perfektně doplní snad každý obývací pokoj (nebo pracovnu atd.). Škoda jen výše zmíněné absence ekvalizace a AirPlay 2.
Post a Comment