Pojem „hi-res audio“, tedy zvuk ve vysokém rozlišení, lze definovat jako „hudební záznam v kvalitě vyšší než hudební CD (CDDA)“. V nahrávacích studiích se používá již velmi dlouho, komerčně byl poprvé dostupný na optických discích Super Audio CD (SACD). Ty v roce 1999 představila společnost Sony a zásadnějšího úspěchu a rozšíření se nikdy nedočkaly.
Rozhovor se zvukovým mágem společnosti Sony, Ericem Kingdonem, proběhl v londýnských Metropolis Studios.
Nyní se zvuk ve vysokém rozlišení do domácností vrací v podobě digitálních souborů. Pracuje se s nimi stejně jako s populárními MP3 soubory, ale nabízejí kvalitu originální studiové nahrávky. A nyní se zdá, že se mohou dočkat masového rozšíření. Nové i starší nahrávky začínají ve vysokém rozlišení vydávat i běžná hudební vydavatelství, vznikají specializované hudební on-line obchody a přední výrobci elektroniky se již netváří, jako by tu nebyly. Naopak, plnou podporu „hi-res audia“ mají i některé telefony Sony Xperia.
Z kapsy do obýváku: vše změnil chytrý telefon
V posledním desetiletí nastal v oblasti poslechu hudby zřetelný odklon od kvality směrem k pohodlnosti. Snad nikdo už s sebou v batohu netahá pouzdro s hudebními CD, nejčastěji poslouchaným nosičem jsou MP3 soubory na paměťových kartách chytrých telefonů. Zatímco zpočátku nás ztrátově komprimované MP3 soubory bavily především na cestách a doma se v přehrávačích stále točila hudební CD, dnes bývá chytrý telefon jedním z hlavních hudebních zdrojů i doma.
Nákup hudby ve vysokém rozlišení je jednoduchý. Na screenshotu je detail alba vybraného k nákupu. „CD kvalita“ je zpravidla nižší než u „hi-res“. Poslední album Pink Floyd stojí ve 192 kHz / 24bit v přepočtu 670 Kč (Qobuz zatím není v ČR dostupný).
Při kompresi do MP3 však nahrávka ztratí 95 % hudebních informací. „Není to tak, že by byl digitál špatný. Ale způsob, jakým je používán, příliš neprospívá umění. MP3 obsahuje pouze 5 % informace obsažené v původní nahrávce ve studiu. Pohodlnost digitálního věku lidi donutila se rozhodnout mezi kvalitou a komfortem. Ale takovou volbu by vůbec neměli mít,“ řekl hudebník Neil Young v rozhovoru pro magazín AllThingsD.
Čísla za kvalitou MP3, CDDA, Hi-res MP3 nejčastěji vzniká z digitálního signálu 44.1 kHz/16 bit tak, že je z něj podle psychoakustického modelu vytvořeného Fraunhoferovým institutem vynecháno vše, co průměrné lidské ucho „neslyší“, případně co je maskováno jinými výraznějšími tóny a zvuky. Patří proto mezi ztrátově komprimované formáty. Hudební CD, nebo-li CDDA, nese digitální LPCM signál o vzorkovací frekvenci 44.1 kHz a bitové hloubce 16 bit. To znamená, že každá sekunda záznamu je rozdělena na 44 100 vzorků, hodnota každého vzorku je vyjádřena 16bit digitálním slovem. Pokud CD převedeme například do formátu FLAC 44.1 kHz/16bit, má tento soubor zcela identickou kvalitu zvuku, jako zdrojové CD. FLAC je komprimován pouze matematickým způsobem (podobně jako ZIP nebo RAR), žádné zvukové informace se nevynechávají. Je to proto bezztrátově komprimovaný formát. V případě „Hi-res“ zvukových souborů (typicky FLAC) se zpravidla také jedná o LPCM modulaci, ale s vyšší vzorkovací frekvencí a/nebo delším bitovým slovem (které tak dokáže každý vzorek přesněji vyjádřit). Nejčastěji se můžete setkat s 88.2 kHz/16 bit, 88.2 kHz/24 bit, 96 kHz/24 bit a 192 kHz/24 bit. Speciálním druhem „Hi-res“ jsou DSF nebo DSS soubory, které uchovávají jednobitový DSD signál o frekvenci 2.8, nebo 5.6 MHz. Tímto způsobem je signál uchován také na Super Audio CD.
Současný trh je zaplněn tisíci různých dokovacích stanic, bezdrátových aktivních reproduktorů a sítových mikrosystémů, kterými lze snadno reprodukovat hudební sbírku v chytrém telefonu. Některé jsou i zvukově velmi povedené, a zastávají tak místo hudební aparatury v obývacích pokojích a ložnicích. Většina z nich pak ovšem přehrává hudbu, ze které bylo matematicky odstraněno 95 % zvukových podrobností. Je to zhruba stejné jako se krmit salámem s pěti procenty masa. Nasytíte se, ale nepochutnáte si.
A zatímco v hluku dopravy se lze s takovým úsporným podáním s trochou rezignace smířit, při domácím poslechu je to objektivně škoda. A to je úkol hudebních formátů s vysokým rozlišením: kombinovat pohodlí MP3 souborů s kvalitou studiových „masterů“, tedy originálních záznamů.
„Hudební průmysl má nyní velkou příležitost. Může se vrátit do obýváků s pohodlím, na které jsou lidé zvyklí z MP3, a s kvalitou, o které nebudou muset přemýšlet. Bude totiž nejvyšší dostupná.“ řekl nám v rozhovoru Eric Kingdon, který vyvíjí zvukové produkty společnosti Sony již více než třicet let.
Dozrál čas. Ve vysokém rozlišení budou všechny nahrávky
Proč se soubory s hudbou ve vysokém rozlišení dostávají do hledáčku elektronického a hudebního průmyslu ve větším měřítku až nyní? „Protože dozrál čas. Elektronické paměti a pevné disky nabízejí dříve nevídaný poměr kapacity k ceně a umožňují uložení velkých souborů ve vysokém rozlišení. S tím souvisí i rozšíření skutečně vysokorychlostního připojení k internetu, který umožňuje jejich distribuci,“ vysvětluje načasování Kingdon.
Většina lidí poslouchá hudbu komprimovanou v MP3 z mobilních telefonů a upřímně, vypadají docela spokojeně. Jak je chce Sony přesvědčit o přínosu hi-res kvality zvuku?
Dobrá otázka. Na profesionální úrovni spolupracujeme s hudebními společnostmi a především nahrávacími studii. Víte, jak se říká „vidět znamená věřit“, tak určitě platí, že i „slyšet znamená věřit“. Je na celém průmyslu, aby dal lidem možnost si kvalitu vysokého rozlišení poslechnout a zažít. Lze říci, že i vinylové desky jsou příkladem vysokého rozlišení a ještě dnes některá studia nahrávají na analogové vysokorychlostní cívkové magnetofony. V roce 1995, když jsme představili digitální formát DSD, tak pro srovnávací testy s PCM (modulace využívaná pro CD nebo soubory FLAC) jsme jako „srovnávací laťku“ používali vysokorychlostní cívkový magnetofon.
Hi-res může mít mnoho podob. Čím vyšší vzorkovací frekvence, tím lépe. Nejčastěji se setkáte s 96 kHz.
Z hlediska marketingu k tomu chceme přistupovat z několika směrů. Jednak samozřejmě poskytováním informací, na tom začínáme hodně spolupracovat s prodejci. Vymýšlíme také způsoby, jak co nejlépe hi-res audio zákazníkům předvádět. Například máme aplikaci pro mobilní telefon, kde lze okamžitě přepínat mezi skladbou v MP3 a ve FLAC s vysokým rozlišením. O co je posluchač v MP3 ochuzen, je znázorněno i graficky. Vyzkoušet lze například i systém DSEE HX pro upscalování běžných nahrávek do hi-res podoby.
Analog vs. digitál Co je to vlastně digitální signál? Proč můžeme vinylovou desku považovat za „vysoké rozlišení“? Více se dočtete v našem osm let starém, avšak stále platném článku: Boříme mýty o digitální kvalitě - kompaktní disk versus gramofon
Má kupříkladu chytrý telefon Sony Xperia tak kvalitní zvukové (především ty analogové) obvody, aby dokázal kvalitu hi-res souborů přenést do sluchátek posluchači?
Byl jsem překvapen, když jsem viděl technickou specifikaci toho produktu, a podruhé, když jsem měl možnost si jej poprvé poslechnout. Zkuste to sám. Telefon by opravdu neměl být podceňovanou variantou, jak dát možnost vychutnat si vysokou kvalitu zvuku co nejvíce lidem. Samozřejmě, analogová část, zejména zesilovač, musí být navržena velmi pečlivě. A to jsme udělali, výstupní zvuková část telefonů Xperia je připravena na kvalitní reprodukci hudby.
Pod testy hi-res audio přenosných přehrávačů, jako je Astell&Kern AK-240, nám čtenáři v diskuzi psali, že je považují za zbytečné, protože na cestách v hluku dopravních prostředků nemohou kvalitu vychutnat. Co o tom soudíte?
To je v zásadě dobrá poznámka a proto jsou nové technologie sluchátek tak důležité. Nejen ve smyslu kvality reprodukce, ale i izolace okolního hluku, ať už jde o aktivní elektronické systémy, nebo různé izolující materiály náušníků či ušních nástavců. Spousta lidí dnes navíc cestuje na dlouhé vzdálenosti, odpočívá při poslechu hudby v prostředí, kde všichni dělají to samé a je tam v podstatě ticho, a tam má možnost poslouchat a ocenit opravdu vysokou zvukovou kvalitu.
On-line hudební obchod Qobuz nabízí řadu formátů, ve kterých si zakoupenou hudbu můžete stáhnout.
Nedělám si iluze, že MP3 zmizí přes noc. Ale zákazník už nemusí automaticky považovat MP3 za jedinou volbu, bude si moci zvolit i hi-res variantu, s celou parádou, tedy včetně bookletu a dalších materiálů. Ale samozřejmě si bude moci vybrat i MP3 v nižší kvalitě.
Loudness War Nešvar zvukařů, který kazí nahrávky Je to výsledek snahy producentů, aby zrovna jejich píseň hrála z rádií nejhlasitěji. Dosahují toho zvýšením „střední hlasitosti nahrávky“, tedy zesílením tichých tónů. Tím sníží rozdíl mezi nejhlasitější a nejtišší úrovní nahrávky, jinými slovy sníží dynamiku. Hudba pak zní hlasitě, ale ploše a nudně. Více se dočtete ve článku Písničky z 60. let byly pestré. Dnes jen více řvou, potvrdili vědci.
Mnoho nahrávek dnes kvalitativně nevyužívá ani potenciálu formátu CD, především kvůli takzvanému „Loudness War“ a někdy kvůli špatně odvedené práci zvukařů. Budou na to mít hi-res formáty vliv?
Na tuto otázku nemohu odpovědět. Ne že bych nechtěl, ale protože opravdu nemohu. Kvalita nahrávky je věcí nahrávacích společností, respektive studií. Jako výrobce hardwaru se snažíme, aby reprodukoval nahrávky nejlépe, jak je to možné. Co hi-res audio může dokázat, je ukázat a připomenout lidem, jak skvěle může hudba znít a jaké jsou vlastně možnosti kvality poslechu. To pak může zpětně ovlivnit i nahrávací společnosti.
Všechna nová hudba je nahrávána ve vysokém rozlišení. Ale co staré nahrávky na analogových pásech?
Nahrávky na analogových pásech potřebují péči, například je čas od času přetočit tam a zpět, aby se zpomalilo prokopírování záznamu mezi vrstvy pásku. Snad každá nahrávací společnost si je vědoma hodnoty svých masterů, a proto mnoho z nich již v minulosti přepsali i do digitální podoby.
K digitálnímu přepisu masterů lze přistupovat různými způsoby. Spoustu neduhů, nepříklad tiché „echo“ prokopírovaného záznamu, můžete digitálně odstranit a zvuk vylepšit. Nebo se záznamu ani nedotknete a co nejkratší a nejčistší cestou jej převedete do digitální podoby, nejlépe jako DSD signál.
Jsou i společnosti, které vyhledávají původní mastery a vytvářejí technicky co nejlepší kopie. Příkladem je společnost Original Recording Group, která tyto špičkové přepisy vydává na 180gamových vinylových deskách pro 45 ot./m. Jsou to limitované edice 2 500 kusů. Nebo třeba společnost Esoteric, ředitel této firmy je vášnivý milovník kvalitního zvuku a sám pomáhá shánět původní co nejzachovalejší nahrávky, které poté převádí do DSD podoby a vydává na SACD discích.
Myslíte si, že v budoucnosti bude většina oblíbených starých nahrávek posluchačům dostupná ve vysokém rozlišení?
Myslím, že máme dobrou šanci to udělat. Z původních analogových masterů se skvěle znějící digitální kopie ve vysokém rozlišení dají udělat poměrně dobře. Jeden z prvních hi-res souborů, který jsem měl možnost si pustit, byl převedený master živé nahrávky kytarového koncertu z roku 1968. Zněl prostě skvěle. Přirozeně a autenticky.
Post a Comment