Český rozhlas po velkém a dlouhém rozhodování v březnu roku 2014 prodloužil své vysílání programu Radiožurnál na dlouhé vlně 270 kHz, ovšem s novým vysílačem, který má výrazně snížený výkon na pouhých 50 kW.
Nedávno mě kamarád poprosil, jestli bych se šel podívat k jeho babičce na zahrádku, že tam má špatný televizní signál, jestli by se s tím dalo něco dělat. Bylo to v zahrádkářské kolonii v Brně-Bystrci, tedy kousek od centra města a silných vysílačů, ovšem v ďolíčku, takže i digitální televizní signál bylo možné přijímat jen se speciální externí anténou, některé slabší multiplexy ovšem nešly naladit vůbec.
Všiml jsem si, že má rádio přepnuté na dlouhé vlny, kde poslouchá Radiožurnál. Vlastně logicky, signál na VKV byl velice špatný, takže co jiného má dělat, když si chce poslechnout rádio…
Uvědomil jsem si, jak je vlastně důležité, že Český rozhlas ten dlouhovlnný kmitočet nevypnul. Na jaře v roce 2014 jsem četl článek (zde), ve kterém se psalo, že Český rozhlas bude i nadále vysílat na dlouhé vlně. Přišlo mě to v dnešní době jako naprostá zbytečnost, ale čím víc nad tím přemýšlím, tak docházím k závěru, že dokud u nás bude tolik nepokrytých míst signálem na VKV, tak vysílání na dlouhé vlně zůstává jako nutnost, protože co mají dělat lidé, kteří díky špatnému terénu nechytnou vysílače Českého rozhlasu na VKV?
Možná je jenom škoda, že byl až tak radikálně omezen vysílací výkon – z 650 kW (před Sametovou revolucí dokonce 1500 kW) na pouhých 50 kW. Tím se totiž výrazně zmenšil dosah vysílače. Dříve bylo možné poslouchat Český rozhlas na dlouhé vlně po celé Evropě, za dobrých příjmových podmínek bylo možné chytnout Český rozhlas v Japonsku, Severní Americe a dokonce i na Madagaskaru.
A co vy, jaké máte zkušenosti s poslechem na dlouhých vlnách? Poslouchali jste Český rozhlas na dovolené třeba v Chorvatsku? Posloucháte dlouhou vlnu ještě dnes?
1. Vysílání na dlouhé vlně 270 kHz v historickém kontextu
Před válkou a za války vysílá německý vysílač Herzberg nacistický program Deutschlandsender, tento vysílač byl v roce 1945 zničen. Za války se od roku 1939 vysílal program Deutschlandsender na stejném kmitočtu i z Prahy-Liblic. Nacisti sítí vysílačů na kmitočtu 191 kHz sledovali zarušení zahraničního odbojového vysílání z Moskvy, které se stávalo čím dál víc populární. Po skončení války nacisti při ústupu nestihli zničit vysílač v Liblicích a tak si ČSSR tento vysílač i s frekvencí 191 kHz ponechává a vysílá zde s výkonem 10 kW stanici Československo I. Již v roce 1947 musí ČSSR uvolnit tento kmitočet, protože Východní Německo klade na tento kmitočet nárok a obnovuje zde vysílání Deutschlandsender z vysílače ve Východním Berlíně Königs Wusterhausen, tentokráte se nejedná o nacistické vysílání, ale o nový program z produkce rozhlasu Německé demokratické republiky (DDR), vysílací skupiny Berliner Rundfunks s výkonem 10 kW (později výkon zvýšen na 100 kW). Do tohoto programu vysílal i své zahraniční vysílání sovětský rozhlas. ČSSR pak přechází s programem Československo I. na kmitočet 155 kHz. Na konferenci v Ženevě v roce 1948 pak byl Československu přidělen kmitočet 272 kHz, na který se přestěhovalo vysílání v roce 1952.
Nový program Deutschlandsender se na kmitočtu 191 kHz moc neohřál, protože konference v Ženevě nepřidělila ani jedné německé republice žádný kmitočet a kmitočet 191 kHz byl naopak přidělen Švédsku, proto muselo být vysílání na 191 kHz ukončeno. Komunistický režim v Německé demokratické republice však nechtěl úplně ukončit vysílání a přesunul vysílání Deutschlandsenderu nelegálně do mezipolohy stanovených kanálů v Ženevě na kmitočet 185 kHz. Východní Německo dokonce postavilo nový vysílač v Zehlendorfu, který začal vysílat v roce 1959 výkonem 500 kW. Plného výkonu 750 kW bylo dosaženo v roce 1962. V roce 1972 se z politických důvodů stanice přejmenovala na Stimme der DDR (Hlas DDR). Vzhledem k tomu, že stanice vysílala mimo koordinované a schválené kmitočty, docházelo k rušení stanice Europe 1. Stanice Stimme der DDR několikrát drobně měnila kmitočet, aby se nalezlo uspokojivé řešení, nakonec se kmitočty obou stanic posouvají, Stimme der DDR na 179 (později 177) kHz a Europe 1 až na 185 (později 183) kHz. 18. května 1978 o stožár vysílače v Zehlendorfu zavadil sovětský stíhací letoun Mig-21 a vysílač se zhroutil. SSSR souhlasil s obnovou vysílače na své náklady. Dodaný vysílač však byl kratší a s nedostatečnou modulací AM, která způsobovala dunění. Proto musely být potlačeny hloubky zvuku a stanice tak měla nepříjemný kovový zvuk. V roce 1990 je vysílán program Radio DDR 2, následně pak Deutschlandsender Kultur a po sjednocení Německa je vysílán od roku 1994 program Deutschland Radio Berlin, který vznikl sloučením se západoněmeckou společnosti RIAS Berlin.
Západní Německo chtělo také vysílat v pásmu dlouhých vln, i když nedostalo oficiálně kmitočet. Proto i ono začalo vysílat na nekoordinovaném kmitočtu. Vysílalo již lehce mimo pásmo dlouhých vln na kmitočtu 151 kHz program Radia Bremen od roku 1953 výkonem 20 (později 35) kW. V roce 1960 vysílač začíná vysílat nově vzniklou stanici Deutschlandfunk, jako reakci na východoněmecký program na dlouhých vlnách. Vysílač se stěhuje z Hamburku na Mainflingen, později do Donebachu. Odtud vysílá zvýšeným výkonem 500 kW. V roce 1986 byl v Ženevě stanoven kmitočet 153 kHz, který ale ruší vysílač v Rumunsku Brasov. Stanice tak mění směrovost antén, ale stejně dochází k rušení. Rumunský vysílač Brasov proto výrazně zvýšil výkon, aby Deutschladfunk zarušil.
Třetí německý vysílač, který vysílal mimo ženevský plán, byl vysílač v Erchingu u Mnichova. Ten postavili pro změnu američané v roce 1953 a s výkonem 1000 kW byl v té době nejsilnější vysílač v Evropě. Vysílal program Hlasu Ameriky v němčině, angličtině, ruštině a polštině, přes den také šířil program stanice RIAS Berlin a DeutscheWelle. SSSR vybudoval jako reakci na tento vysílač síť silných rušících vysílačů podél své západní hranice, které vysílaly na stejném kmitočtu program Radia Mayak. V ČSSR bylo k rušení kmitočtu 173 kHz opět použito vysílače v Liblicích z věže Blaw Knox. Tento vysílač byl kromě středovlnného vysílání radiové stanice Praha pověřen rušením dlouhovlnného signálu ze zahraničí a tím tak navázal na svoji činnost za války, kdy odsud Německo rušilo vysíláním stanice Deutschlandsender na kmitočtu 191 kHz vysílání ze zahraničí. Tentokráte se z Liblic rušil kmitočet 173 kHz. Navíc byl i jeden z vysílačů v Topolné krátkodobě využíván k rušení – na kmitočtu 173 kHz vysílal také program Radia Mayak z SSSR. Kmitočet 173 kHz byl tak zarušen, že vysílání na něm nemělo smysl a bylo ukončeno v roce 1973. Americký vysílač u Mnichova byl na krátkou dobu zakonzervován a od roku 1979 přeladěn na kmitočet 209 (později 207) kHz, kde přes den vysílal program stanice Deutschlandfunk. Vysílač byl z důvodu blízkosti plánovaného nového mnichovského letiště (současné letiště) zrušen a nahrazen novým v Aholmingu v Bavorsku, který začal vysílat program Deutschlandfunku na kmitočtu 207 kHz výkonem 500 kW na začátku ledna 1989.
Všechny tři německé stanice ukončily vysílání na dlouhých vlnách 31. prosince 2014.
A ještě zpátky k uvolněnému kmitočtu 191 kHz. I přes to, že byl přidělen Švédsku, začíná na něm SSSR již od roku 1952 nelegálně vysílat program RadioVolga výkonem 100 kW, jednalo se o vysílání pro sovětské vojáky v NDR. Centrála programu byla v Postupimi. Rádio Volga vysílalo již od roku 1945 slabým výkonem 2,5 kW (od roku 1948 pak s výkonem 20 kW) na provizorním kmitočtu 283 kHz. Radio Volga opouští kmitočet 191 kHz v roce 1960, protože se přesouvá na nově vybudovaný vysílač Burg, nedaleko Magdeburgu, s výkonem 200 kW na kmitočtu 263 kHz (později 261 kHz). Kmitočet 263 kHz byl v Ženevě legálně přidělen SSSR pro vysílač v Moskvě, sověti toho využili a měli tak vysílače na stejné frekvenci dva, jeden nový vysílač Burg v NDR a druhý vysílač 100 km severně od Moskvy v Taldom, který vysílal program Radio Mayak (později Radio Rossia). Za zmínku stojí fakt, že vysílač v Taldom vysílal výkonem 2500 kW, což byl vysílač s nejvyšším provozovaným výkonem na světě. Výkon byl tak vysoký i proto, aby v prostorách u Moskvy nedocházelo k rušení z druhého vysílače na stejném kmitočtu z NDR. Vysílání Radio Volga obsahovalo přebírané vysílání sovětského rozhlasu, německý program Rádia Moskva a pár hodin vlastního programu večer. Vysílání bylo ukončováno postupně až s odchodem sovětských vojsk z NDR. Od poloviny roku 1992 stanice přestává přebírat program sovětského rozhlasu během dne a vzniká tak prostor pro pronájem vysílacího času, nejprve 6 hodin, poté až 11 hodin denně. Tento čas zabírá první soukromé informační rádio Radio-Ropa Info (které začalo vysílat v roce 1990 analogově ze satelitu). Ve večerních hodinách je pak vysílán program Radia Volga, ve kterém se informuje mimo jiné o stahování sovětských vojsk z NDR. Radio Volga ukončuje svoje vysílání po 49 letech dne 31. července 1994. Po ukončení vysílání Radia Volga se snažilo Radio-Ropa Info převzít vysílač. K dohodě původně nedošlo, jednalo se o ruský majetek a vysílač byl na krátkou dobu vypnut. Nakonec se podařilo domluvit přebrání vysílače se sníženým výkonem na 80 kW a Radio-Ropa Info mohlo vysílat. V roce 1996 se stanice přestěhovala do Lipska, začala využívat nový 50 kW vysílač, přejmenovala se na Radio Ropa Sachsen a vysílala nový program, který do vlastních pořadů přebíral německé vysílání zahraničních rozhlasů jako např. BBC atd. Od 1. března 1998 stanice začala vysílat i digitálně přes družici Astra. Tento neekonomický provoz ze satelitu a na dlouhých vlnách, bez frekvence na VKV, však stanici položil, přestala vysílat 31. prosince 2000.
Většina ruských stanic přestává z ekonomických důvodů vysílat na dlouhých vlnách postupně od roku 1990, nyní již nevysílá na dlouhých vlnách ani jedna stanice.
Zdroj: LangweLliges Radio
2. Historie vysílání na dlouhých vlnách v ČR a z vysílače Topolná
1923 – Začátky rozhlasového vysílání. Ve Kbelích dne 18. května začíná vysílat český, tehdy soukromý, rozhlas „Radiojournal“ na vlně 1025 metrů /292,5 kHz výkonem 1 kW (Tehdy ještě nebylo pásmo dlouhých vln přesně stanoveno, proto ten kmitočet mimo dnešní pásmo DV, vysílalo se již od 50 kHz až do 1500 kHz). Tento vysílač vysílal do 28. února 1925. Nový vysílač Radiojournalu, vysílal od 21. února 1925 již v pásmu dnešních středních vln, na vlně 550 metrů / 545 kHz výkonem 0,5 kW z Prahy-Strašnic a od konce roku 1925 byl nahrazen modernějším 5 kW vysílačem na vlně 360 metrů / 832,8 kHz. (Strašnický 0,5 kW vysílač byl poté převezen do Bratislavy, kde byl v pravidelném provozu od 23. října 1926).
1934 – Konference v Luzernu. Definovala se vysílací pásma, pásmo dlouhých vln se omezilo na úsek od 155 do 281 kHz. Všechny stanice musely změnit své kmitočty, aby se vešly do nově definovaného pásma.
1939 – Po okupaci Československa a vytvoření Protektorátu Čechy a Morava v roce 1939 byl rozhlas sloučen s německým protektorátním vysíláním do skupiny Sendegruppe Böhmen und Mähren. Všechny vysílače byly obsazeny německými vojáky.
1939 – V Liblicích byl instalován a spuštěn dlouhovlnný vysílač na kmitočtu 191 kHz / 1571 metrů s výkonem 20 kW. Němci tímto vysílačem rušili zahraniční odbojové vysílání ze zahraničí. Vysílán byl program Deutslandsender – Reichsrundfunkgesellschaft, Sendergruppe Böhmenund und Mähren.
1945 – Na počátku Pražského povstání 5. května je na kmitočtu 191 kHz v 12.33 odvysílána výzva českého lidu k ozbrojenému povstání. V 13.15 hodin byl vysílač na německý příkaz vypnut. Až 8. května v 8.15 začíná vysílač vysílat pouze české revoluční vysílání. Počátkem června bylo obnoveno vysílání Československého rozhlasu s výkonem 10 kW program Československo I. (Československo si ponechalo tento dlouhovlnný kmitočet po nacistech, proto je v některých pramenech vysílání na dlouhých vlnách označováno jako válečná kořist).
1947 – Stanice Československo I. se muselo přestěhovat na kmitočet 155 kHz z důvodu obnovení vysílání německého rozhlasu z východního Berlína na kmitočtu 191 kHz.
1948 – Evropská rozhlasová konference v Kodani. Nedostatečné pokrytí okrajových oblastí evropských států a velké rušení zahraničními vysílači (řada zahraničních vysílačů používala frekvence, které jim nebyly na konferenci v Luzernu přiděleny) vedlo v roce 1948 k uspořádání velké Evropské rozhlasové konference. Takzvaný Kodaňský plán rozdělil 15 vysílacích kanálů odstupňovaných po 9 kHz v pásmu dlouhých vln konkrétním státům. Úspěchem Československé delegace bylo především získání dlouhovlnného kmitočtu 272 kHz pro pokrytí celého státu z vysílače Topolná s výkonem 400 kW (v rámci přerozdělení evropských kmitočtů se jednalo o výměnu za kmitočet 155 kHz, respektive 191 kHz) a také získání čtyřech výlučných středovlnných kmitočtů. Přechod na vysílání dle Kodaňského plánu se měl začít uskutečňovat k 15. březnu 1950.
1948 – Zestátnění Československého rozhlasu na státní podnik, uzavření hranic.
1950 – Započala stavba nového vysílacího střediska v Topolné. Vysílací budova byla dokončena v druhé polovině následujícího roku. Anténní stožáry dali dohromady pracovníci Hutních montáží Ostrava. Technologické zařízení přijíždělo po částech do železniční stanice Napajedla, kde bylo ručně překládáno na nákladní auta a převezeno na stavbu. Dát dohromady technologické zařízení tak, aby bylo schopné (zatím jen zkušebně) vysílat trvalo zhruba 4 měsíce. V prosinci 1951 byly již v provozním sále dva vysílače Tesla DRV 200 a s vysíláním se dlouho nečekalo.
1951 – Poprvé se signál z nového vysílače v Topolné rozletěl 22. prosince 1951, zkušebně vysílal až do 20. února následujícího roku. Během tohoto období probíhaly různé testy a všelijaká měření.
1952 – Oficiální spuštění dlouhovlnného vysílače je datováno právě na 20. února 1952, tehdy se vysílalo se 400 kW (2 x 200 kW).Od samého počátku vysílala Topolná program stanice Československo I.
1953-1973 – Speciální provoz vysílače na dlouhých vlnách z Topolné. Dne 22. září 1953 byl jeden z vysílačů upraven pro speciální provoz na kmitočtu 173 kHz (rušení zahraničního vysílání, na 173 kHz vysílal z Mnichova vysílač Hlasu Ameriky v ruštině, polštině, angličtině a němčině), ale již 22. května 1960 byl opět upraven zpět pro vysílání na 272 kHz. Ale od 8. března 1963 do 31. května 1963 byl první vysílač DRV 200 – 01 využíván opět pro speciální provoz. A od 1. června 1963 vysílaly opět oba vysílače DRV 200 program Československo I. na kmitočtu 272 kHz. V listopadu roku 1968 byla vykonána rekonstrukce hlavního usměrňovače prvního vysílače a opět od 12. prosince 1969 do 15. listopadu 1973 byl na prvním vysílači zvláštní provoz (vysílán byl program Radia Maják z SSSR na kmitočtu 173 kHz). Po rekonstrukci VN polovodičového usměrňovače 15. listopadu 1973 byl první vysílač předán zpět do provozu na 272 kHz pro vysílání Československého rozhlasu. Za zmínku ještě stojí, že v roce 1957 byl na Topolnou ještě nainstalován vysílač pro krátké vlny a vysílal od 10. března. 1957 do 9. června 1958 na vlnové délce 49 metrů.
1970 – Nová stanice Hvězda začala vysílat 31. srpna 1970 v 8.30 hodin. Stala se tak druhým celostátním programem Československého rozhlasu. Od začátku se jednalo o publicisticko-hudební náplň programu, s důrazem na šíření komunistické propagandy. Po několikajazyčném ohlášení začal program instrumentální verzí budovatelského pochodu Směr Praha, Právě první tóny této písně se na dalších skoro 30 let staly staniční znělkou. Hvězda vysílala zpočátku do druhé hodiny ranní, ale od 1. ledna 1973 dostala širší prostor a jako jediný okruh Československého rozhlasu vysílala 24 hodin denně.
1972 – Prestižní postavení dlouhovlnného vysílače ještě zvýraznil Ženevský plán, který platí dodnes. V souladu s ním bylo vydáno Usnesení vlády ČSSR č. 228 ze dne 24. srpna 1972, které přineslo koncepci rozvoje vysílací a přenosové sítě Československého rozhlasu a schválení výstavby vysokovýkonných vysílačů v ČSSR.
1975 – Byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce vysílacího střediska Topolná. Program stanice Hvězda byl ale vysílán po celou dobu rekonstrukce až do roku 1978 z náhradního vysílače Litovel, ale pouze s výkonem 43 kW.
1978 – Rekonstrukce trvala do 15. listopadu 1978, kdy byl zahájen zkušební provoz dvojice vysílačů DRV 750 ve sdruženém provozu – s celkovým výkonem 1500 kW do směrového anténního systému ARPO, který vznikl rekonstrukcí původních stožárů. Stožáry samotné jsou 250 metrů vysoké, ale mají ještě dolaďovací nádstavce, takže jejich špičky ční ve výšce 270 metrů nad okolní rovnou krajinou. Použitý anténní systém byl čtvrtvlnný s bočníkovým napájením v 60 m. Vyzařovací diagram je všesměrový se zvýšeným vyzařováním ve směru východ – západ (ve tvaru Československa). Rekonstrukce stála 70,4 mil Kčs.
1981-1983 – Další úpravy a modernizace vysílače. 11. března 1981 pracovaly vysílače DRV 750 s upravenou modulací. Od 27. prosince 1982 je dosavadní sestava přístrojů umožňující komprimovaný provoz nahrazena zařízením LK 12. V roce 1983 došlo k nahrazení elektronkových (4 x EL 803 S) I. a II. NF stupňů polovodičovými (MDA 2020). Obrovský výkon vysílače šíří program při dobrých podmínkách až na Madagaskar, Japonska a do Severní Ameriky.
1989 – Na základě rezoluce č. 500 Mezinárodní Telekomunikační Unie ze dne 6. února 1988 došlo 1. října 1989 k přeladění vysílače z dosavadních 272 kHz na nynějších 270 kHz. Přeladění o 2 kHz níže se týkalo i dalších vysílačů na dlouhých vlnách.
1989 – Sametová revoluce, pád komunismu, od 16. prosince 1989 se stanice Hvězda přejmenovala na Československo.
1993 – 31. prosince 1992 rozpad Československa, od 1. ledna 1993 se stanice Československo přejmenovává současně se vznikem České republiky na Český rozhlas Radiožurnál.
1994 – Posledního ledna roku 1994 musel nový Český rozhlas snížit výkon svého vysílače na 750 kW – to znamenalo vypnout jeden vysílač, protože si již nemohl dovolit tak vysoký výkon, navíc po odtržení Slovenska ubylo posluchačů i financí.
1995 – Z důvodu dosáhnout co největší úspory elektrické energie byla v roce 1994 a 1995 provedena obnova hlavního usměrňovače. Klasický polovodičový diodový zdroj byl nahrazen řízeným tyristorovým zdrojem. Vysílač je tedy provozován s tzv. „řízenou nosnou vlnou“.
1997 – V roce 1997 se přes Moravu přehnali ničivé povodně, které se nevyhnuly ani vysílacímu středisku u Topolné. Provozní budova byla ve dnech 7. až 22. července zatopena až do výše 108 centimetrů. I přesto se ale podařilo, aby vysílač po celou dobu zajišťoval vysílání Radiožurnálu, který podával informace pro postižené obyvatele.
1997-1999 – Po záplavách započala oprava a modernizace.Byly nahrazeny mechanické rychlé ochrany výkonových elektronek RD 250 VM elektronickými ochranami. V roce 1998 byl nahrazen elektronkový (1 x GU 50 a 1 x RE 1000 F) I. a II. VF. stupeň polovodičovým a v roce 1999 byla provedena montáž ochran G1 elektronek RD 250 VM.
2001 – Dne 16. října rozhodla vláda ČR o privatizaci Českých radiokomunikací společnosti Bivideon, B. V. Amsterdam, vládou s většinovým podílem ČSSD a 30. listopadu ukončení privatizace Českých radiokomunikací převodem 6 817 000 000,- Kč za 51,19 % akcií na Fond národního majetku dne 16. října.
2002 – Od 1. leda 2002 je výkon vysílače snížen z finančních důvodů na 650 kW. Jeho dosah se tímto opatřením nadále snižuje, přesto je stále slyšet velmi dobře i v zahraničí. Na základě požadavku vedení stanice ČRo 1 – Radiožurnál (z důvodu dosažení úspor) došlo od 1. ledna 2002 i ke snížení ročního objemu provozních hodin o 313 a zároveň i nákladů na 23 mil Kč ročně.
2004 – V následujících letech musel kvůli nedostatku financí Český rozhlas značně omezovat provoz na středních vlnách, v roce 2004 to dospělo vrcholu – ČRo vypnul celou dosavadní AM síť ČRo 6 a sloučil sítě ČRo 2–Praha a ČRo 6 do jediné, přičemž ještě bez Jihlavy a Strakonic, které byly vypnuty. Tímto krokem rozhlas ušetřil náklady 53 miliónů. Vedení ČRo vyhrožovalo i vypnutím Topolné, ale zvedla se velká vlna nevole od posluchačů. Výkon na dlouhovlnném vysílači se snižuje na technické minimum, které kolísá kolem 500 kW.
2014 – Dne 27. února 2014 měl být poslední vysílací den na kmitočtu 270 kHz. Rozhodnuto ale bylo, že Český rozhlas bude i nadále vysílat stanici Radiožurnál na dlouhých vlnách. S Českými Radiokomunikacemi se dohodl na prodloužení provozu z vysílače Topolná o tři roky, do konce února 2017. Stožáry, které v minulosti pokrývaly celou Evropu, však výrazně sníží výkon jen na 50 kW. „Takže ten poměr výkon – cena se stále zhoršoval. A musíte si uvědomit, že dlouhá vlna je energeticky, a tudíž i ekonomicky nesmírně náročná. Jenom pro představu, vysílač v Topolné má při plném výkonu spotřebu jako malé okresní město o deseti tisících obyvatelích. Takže je to taková malá elektrárna. Náklady, které v roce 2013 na dlouhou vlnu činily 17,5 milionu korun, se podaří snížit o 80 procent. Byla by to škoda, kdybychom přišli o toto spektrum, protože by o něj přišla i Česká republika a začal by kmitočet využívat někdo jiný“ řekl ředitel Českých radiokomunikací Marcel Procházka s tím, že dlouhé vlny se používají například při komunikaci na ponorkách nebo v dolech. Přesný počet lidí, kteří denně poslouchají Radiožurnál na dlouhé vlně, se podle rozhlasu nedá změřit. Týdenní poslech vykazuje i dnes zhruba cca 117.000 posluchačů.
2017 – Český rozhlas prodlužuje smlouvu s Českými Radiokomunikacemi do 31. 10. 2021. Technické parametry zůstanou stejné. Co bude po tomto datu? Snad bude toto vysílání zachováno, i když podle vyjádření vedení ČRO, s vysíláním na dlouhé vlně po roce 2021 již není počítáno…
Post a Comment